Po Šuplících, tedy jeho více než dvaceti Nejmilejších písních, je tu Karel Kryl vlastně premiérově oficiálně z pódia - a hned toho historicky mimořádného!
Velký ohlas jeho podzimní supraphonské kompilace dokazuje, že lidé milují Kryla originálního, prostě písničkářského, akusticky autentického. Lepší příklad toho všeho, než je právě tato paní Marlene Kryl připravená 2CD kombinace koncertních záznamů z let 1990 a 1991, budete hledat jen těžko.
Pražská Lucerna se v lednu 1990 stala svědkem Krylova návratu v plné síle, se vším nepředstíraným optimismem velkého očekávání, vtipem šťastného navrátivšího se poutníka, melancholickým básněním, ironickým veršováním, a především báječně uvolněným a výborným písničkářstvím.
Společně s bonusem z plzeňské Porty, zaznamenaným o více než rok později, je to výborný dokument o době a lidech, zpívajících i dýchajících s tím malým mužem na velkém pódiu, který měl sílu oslovit, oslnit a odměnit opravdové posluchače jeho příběhů.
Je to sestava celkem čtyřiceti artefaktů: písní, básní a promluv, v bookletu doplněná vzpomínkou Mirka Kovaříka, texty, fotografiemi, malůvkami i dalšími kousky Krylova odkazu. To kouzlo funguje stále mimořádně silně.