Martina Viktorie Kopecká, čte autorka : Deník farářky

O životě někde mezi nebem a zemí
Boží cesty jsou nevyzpytatelné a nekonvenční farářka Martina Viktorie Kopecká o tom ví své. Valnou většinu jejího života se nezdálo, že bude aspirovat na službu v církvi – a přesto je dnes výraznou postavou Církve československé husitské. Jak vypadá život moderní farářky? To se dozvíte v jejích zápiscích, které se odvíjejí v rytmu církevního roku a nabízejí neopakovatelný vhled do zážitků ženy-kněze: od bohoslužeb až po setkání s papežem Františkem.

 

"Proboha! Tohle všechno se stalo za tři roky?“

Knižní vydání blogu Deník farářky přináší zápisky posledních tří let a provádí čtenáře celým církevním rokem, který začíná adventem. Jaké to je být ženou – knězem? Čeho se kvůli službě musela vzdát? O čem přemýšlí, jak podle ní vypadá ráj a co by nám Ježíš pověděl, kdyby žil v dnes? S jakými předsudky se musí v životě vyrovnávat? V knize najdete úvahy, které se zdaleka netočí jen okolo náboženství, ale také vyprávění z cest po světě, příhody možné i dost nemožné, fotky, výstřižky z rozhovorů, vzpomínky na setkání, která mladé farářce bezmála změnila život. Přečtete si také její kázání, sny i otázky, na které není snadné odpovědět. Kniha vznikala v době pandemie, a tak se nevyhýbá ani tématům křehkosti života, smrti a snaze porozumět, co se to v naší společnosti děje, kam se poděla víra i kde hledat pevnou půdu pod nohama.

 

Čte Martina Viktorie Kopecká

Martina Viktorie Kopecká
Farářka Církve československé husitské. Narodila se v roce 1986 ve městě Louny, ale už pěknou řádku let jí pošta chodí do centra Prahy. Kromě teologie vystudovala také psychologii a speciální pedagogiku, aby k učení o Duchu přidala i lidskou duši (a neurofyziologii). Říká o sobě, že je věčnou studentkou, a tak v současné době pracuje na doktorské práci a dokončuje další psychoterapeutický výcvik. Už desátým rokem slouží Bohu i lidem v kostele sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí a také v malé kapličce ve Strašnicích v Praze. V roce 2013 ji v Jižní Koreji zvolili do ústředního výkonného výboru Světové rady církví (World Council of Churches) a během svého osmiletého působení v úřadě v Ženevě zjistila, že ekumena, tedy mezicírkevní spolupráce a mezináboženský dialog, je její životní styl. Roli farářky překračuje – nebo spíše doplňuje – mnoha svými dalšími úlohami, třeba jako prezidentka festivalu Meeting Brno nebo jako Vyslankyně dobré vůle ČR.