Megan Campisiová, čte Jitka Ježková : Pojídačka hříchů

Ji nikdo proklít nemůže. To ona je prokletí!

Prchlivý Jindřich VIII. prosazoval v Anglii reformovanou víru po zlém, a tak má za vlády jeho dcery – panenské královny Alžběty I. zvané lidmi Bethany – dál navrch prachsprostá pověrčivost. Na těle i v žaludku ji pocítí čtrnáctiletá May Owensová, když je za krádež chleba odsouzena provozovat řemeslo pojídačky hříchů. To velí konzumovat přesně stanovené pokrmy coby symbolický odpustek duším nezdárníků, kteří se před smrtí rozhodli kát. Dívka se tedy sice sem tam slušně nají, ale o to krušnější je její vyvržení až na dno anglické společnosti kolem roku 1570. Pologramotná sirota, jíž na jazyk vypálili cejch S („sin“), se má hůř než běhna, nicméně s kamennou tváří mlčí a myslí si svoje. Jenže jakmile je potají donucena pozřít jelení srdce za hanebný čin palácové komorné, bojuje tichá rebelka náhle i o krk, jelikož tato obětina přece značí vraždu dítěte z královského rodu! Aby May vypátrala víc, musí překročit meze a počíhat si na místech, kam i potentáti chodí pěšky…
Šťavnatá prvotina americké prozaičky líčí ponurý úsvit novověku, který se se ženami nemazlil. A právě proto nemá hrdinka co ztratit. Jedině získat: vždyť S značí i svobodu.

Čte Jitka Ježková
Délka nahrávky 9 hodin 4 minuty

Megan Campisiová
(* 1976)
Rodačka z předměstí San Francisca studovala teatrologii na Yaleu – kde později i přednášela – a umění fyzického divadla na pařížské Akademii Jacquesa Lecoqa. Badatelsky se věnovala commedii dell‘arte a dílu alžbětinského velikána Williama Shakespeara, což se odráží i v jejím románovém debutu Pojídačka hříchů (2020). Pracovala mj. jako nakladatelská redaktorka, správkyně lesa, šéfkuchařka v Paříži a učitelka loutkoherectví v Etiopii. Hovoří francouzsky, studuje mandarínštinu a umí podojit kozu. Její hry se vedle USA uvádějí také ve Francii, v Turecku a Číně. Žije s rodinou v Brooklynu, kde působí jako intendantka divadelního souboru Gold No Trade.