Vilém Přibyl : Český recitál

Životní příběh tenoristy Viléma Přibyla (* 10. 4. 1925, † 21. 7. 1990) připomíná objevy největších
pěveckých talentů, které se prosadily navzdory jakékoli překážce. Skromné možnosti ho vedly z
rodného Náchoda nejprve do Hradce Králové a do Prahy na Vyšší průmyslovou školu strojní.
Pěvecky zrál za vedení Marie Jakoubkové a díky zkušenosti z amatérského operního souboru, s
nímž debutoval v Novém Městě nad Metují v říjnu 1952 jako Lukáš v Hubičce. Ačkoli začal
pracovat na technických projektech a ve stavařské praxi, brzy zpíval i Jeníka, Prince, Josého a
Cania. Se vstupem do operního angažmá však váhal až do svých 34 let.
Jeho pěvecký projev vynikal nejen skvěle zvládnutými výškami a nezaměnitelně lahodným
témbrem, ale i výrazovou promyšleností, vroucím podáním a dokonalou srozumitelností zpívaného
slova. Po celé Evropě od Paříže, Hamburku a Bonnu po Curych, Salcburk a Neapol, a od Benátek,
Vídně a Budapešti po Lipsko, Varšavu a Moskvu – i v USA, Kanadě a Japonsku – se Vilému
Přibylovi dostalo uznání jako žádnému jinému českému tenoristovi z jeho generace. Spolupracoval
s dirigenty Eredem, Munchem, Swarovskym, Soltim, Maazelem, Haitinkem, Mehtou,
Mackerrasem, Neumannem a Kubelíkem a byl poctěn osobním přijetím u britské královny Alžběty
II.
Rozhlasové komplety zachytily jeho pojetí Waldera, Florestana, Cania, Lenského a Sergeje.
Komplety na CD dokumentují jeho kreace v českých operách, jejichž interpretaci vytříbil na
vzorovou úroveň: Dalibora, Ctirada, Jiřího a Manolia a šest úloh v dílech Janáčkových – v Počátku
románu, Její pastorkyni, Osudu, Výletech páně Broučkových, Z mrtvého domu a v Zápisníku
zmizelého. Žádný z rozhlasových, ani gramofonových kompletů však nezachytil v úplnosti jeho
Jeníka, Lukáše, Dimitrije a Prince, kteří proto tvoří páteř tohoto recitálu.