Václav Erben, čte Tomáš Jirman : Smrt talentovaného ševce

Městečkem Opolná otřese vražda. Vrahem je někdo z místních. Mrtvého Rambouska tu neměl nikdo rád. Kapitán Exner, který sem přijel na dovolenou, vyráží po stopě.

Alejí vzrostlých stromů šel vrah. Stromy byly staré a vrah se usmíval. Touto větou začíná detektivka Václava Erbena Smrt talentovaného ševce, vrah se tedy objevuje na scéně hned v první vteřině. Samozřejmě emáme ani tušení, kdo je oním cynickým vrahem, který od svého krvavého díla odchází s úsměvem na rtech. Jeho identitu odhalí teprve slavná trojice kriminalistů Vlček, Beránek a Exner. Zastavme se na chvíli u jmen, která v sérii detektivních příběhů Václava Erbena nepokrytě naplňuji latinské rčení nomen omen. Vlček kouří dýmku (stejně jako jeho slavnější kolega Sherlock Holmes), respektive se o to vytrvale pokouší (přece jen nejde o Sherlocka Holmese) a je to exaktní vědátorský typ. Nadporučík Vlček dumlal páchnoucí dýmku a hleděl oknem do dvora. Beránek má svačinu, bříško a notes, do kterého si všechno zapisuje. Beránek si sedl za psací stůl proti mapě a do svého zápisníku smolil primitivní situační náčrtek. Patrně by měl notes i v roce 2022, zatímco Vlček by s sebou nosil notebook. Vlčka s Beránkem (podezírám autora, že k výběru těchto jmen jej vedlo proslulé schéma hodného a zlého policajta) doplňuje nečekaně policista západního střihu se zálibou ve vybraném jídle, na míru šitých oblecích a krásných ženách, a navíc sedící za volantem naleštěného kabrioletu. Kapitán Exner.

Světla blížícího se auta byla vidět z dálky. Přehouplo se pomalu přes koleje a zlověstně zasvítilo chromem a odrazem světla měsíce a signalizačního světla na černém laku. Černá plátěná střecha byla stažena. V úvahu ovšem musíme vzít, že jde o kriminalisty Veřejné bezpečnosti, neboť i tato „exnerovka“ spatřila světlo světa dlouho před listopadem 1989. Přesněji – v roce 1978, A30tedy v době tuhé normalizace. O tom, že si tyto neliterární okolnosti Václav Erben dobře uvědomoval, svědčí nikoli to, co v knize je, ale to, co tam není. Na rozdíl od starších textů zmizely totiž vtipné či ironické glosy na konto poměrů a režimu. V tomto skvěle napsaném příběhu o vraždě proslulého naivisty na dobu a čas upozorňuje jen soudružské oslovení, které je (vyjma jediné scény) myšleno téměř vážně.

Že se z textu vytratilo jemné koření, pozná však jen opravdový gurmán, netřeba se tím trápit. Vlček, Beránek a Exner jsou stále stejně zábavní. Tři přerostlí kluci, kteří se dokážou pošťuchovat a zároveň doplňovat. Tři analytické mozky s mimořádnou schopností dedukce, před kterými má zločinec asi stejnou šanci na únik jako krásná žena před kapitánem Exnerem. Tedy nulovou. Samozřejmě se na konci příběhu dovíme, kdo je vrahem talentovaného ševce, ale o to ani tak nejde. Cesta k odhalení by nás, čtenáře či posluchače, měla bavit. A v dosažení tohoto cíle je i v tomto případě Václav Erben virtuosem. Půvabné městečko Opolná v podhůří Orlických hor zaplnil řadou nerudovských figurek, kterým pro jejich výstup vystavěl romantickou letní scénu se zámkem z druhé poloviny 16. století a rozlehlým zámeckým parkem. Nezapomínejme ovšem, že alejí vzrostlých stromů kráčí usmívající se vrah.

Čte Tomáš Jirman
Délka nahrávky 4 hodiny 33 minuty